Články

Články týkající se hudební teorie, hudebních nástrojů a hry na ně
Statistika: 240 článků |  17 autorů
Dime Crybaby wah from hell

Dime Crybaby wah from hell

25.11.2006 - Kategorie: Efekty
Osobitý design, solidní konstrukce, výborný zvuk, slavná značka a navíc signovaná série…přídomky, které by chtěl mít každý výrobek.

Mezi spoustou výrobků se vždy najdou firmy, které v dané oblasti patří ke klasice a mají svůj věhlas. Nejinak je tomu u kvákadel, kde lze takto vzpomenout hlavně na značky Morley, Vox a Crybaby. Poslední jmenovaná se může pochlubit tím, že ji používal Jimi Hendrix či Eric Clapton. Dalším protagonistou v řadě je kytarista thrashmetalové Pantery – Dimebag Darrell. Toho snad ani nemusím představovat, ale neopomenu stručně říct alespoň to, že je jeho hra je poznatelná charakteristickým frázováním, sekanými riffy, rychlým stakatem a stavbou sól plnou flažoletů. Takový výrazný kytarista je samozřejmě velmi vhodný pro to, aby propagoval něčí výrobky pod svým jménem. Toho si jsou firmy dobře vědomy a zvlášť u Dimebaga – proto existuje několik signovaných kytar od Washburna, zesilovače Warhead od Randalla, snímač Dimebucker od Seymoura nebo Dime Distortion od Dunlopa. Poslední z nich se rozhodl vyvinout ve spolupráci s Dimem i wah.

Konstrukce…je pěkně bytelná

V nabídce Crybaby aktuálně najdeme asi desítku wah pedálů. Jedním z nich je model 535Q. Právě ten lze vidět v pódiové sestavě Dima, takže můžeme s určitostí předpokládat, že právě on byl předlohou pro signature model. Všechny Crybaby wahy mají unifikované rozměry a stejný vzhled většinou v černé barvě, Dimův DB-01 se tou barvou odlišuje (Dime na sebe sem tam hodí maskáče, takže odtud vítr věje). Místo obvyklé gumy najdeme na samotném pedálu povrch, který se lepí na skateboardy (pokud jste na nějakém nejeli, pak vězte, že od smirkového papíru ho nerozeznáte :-). Tento povrch je výhodný tím, že na něm noha sedí i když jej polijete nějakou tekutinou – Dimebag ho má v kuse slitý pivem, tak se nedivte. V tomto povrchu je vyřezáno kulaté logo, při bližším zkoumání zjistíte že se jedná o písmena CFH, tedy počáteční z názvu jednoho z alb Pantery „Cowboys from Hell“. Tohle logo má Dimebag mimochodem vytetované na rameně, což svědčí o tom, že se tomuto modelu opravdu „upsal“. Jinak vypadá pedál subtilně, odolně (dvojka plech), jeho délka je zhruba 25 cm takže pořádný pedál, ne jako některé, které najdeme na multiefektech a chodidlo přečnívá přes okraj. Na levé straně nalezneme tři menší potenciometry a dva 6.3 mm jacky, pravá strana disponuje přepínačem pro změnu rozsahu frekvence, jackem 6,3mm, napájecím konektorem, přepínačem Boost. Přední strana obsahuje zelenou a červenou diodu. Ze spodní strany je možné vložit 9V baterii. Čtyři gumové nožky zamezují proti pohybu po podlaze. Pohled pod kapotu odhalí na pedál napojený hřeben, který otáčí ozubeným kolem spojeným s potenciometrem, jedná se tedy o čistě mechanické řešení. Přiloženým „šroubovákem“ lze nastavit tuhost s jakou bude pedál reagovat na sešlápnutí. Pod pedálem je umístěn heavy-duty vypínač.

Umění kvákat

Kvákaní bych klidně zařadil mezi takové kytarové techniky jako je třeba taping, používání vibrpáky apod. Co na tom, že tato technika využívá jiné části těla než jsou ruce, k jejímu dokonalému zvládnutí je potřeba trénovat stejně jako když se učíte třeba stupnice. V důsledku pak má použití wahu zcela zásadní vliv na kytarový zvuk. Přitom nejde o to pohupovat pedálem wahu v rytmu hry jako s houpačkou od jedné krajní polohy ke druhé, i když u některých kytaristů to můžeme vidět. Spíš jde o to, aby člověk věděl kdy a jak moc sešlápnout, aby ještě umocnil určitý tón. Každopádně je to i otázka feelengu, tedy vcítění se do hry. Kvákání lze aplikovat na nezkreslený zvuk kytary, pomalu kvákat v dlouze znějících akordech nebo se vyřádit v sólech. Efektivně zní kvákaní při nájedu do některých stupnic, riffů či při vytahování tónu. Mnohdy nejde ani o to, překlopit pedál z jedné strany na druhou, ale umění zastavit se na určité frekvenci a zas se vrátí zpátky, to vše s nepravidelnou rychlostí…To všechno umí Dimebag a pokud chcete pusťte si třeba „Psycho Holiday“ z alba „Cowboys from Hell“, tak je slyšet několik technik kvákání. Dimabag používá wah i v jiných skladbách, ale řekl bych, že ne zrovna nějak zvlášť výstředně, spíše jen decentně. Název wahu sice evokuje představu, že na zmíněném albu se kváká od začátku do konce , ale není tomu tak.

Funkčnost

K změnám frekvencí dochází při sešlapávání Dimova wahu pěkně plynule. To je důležitá věc protože existují i kvákadla, kde vám to zákváká jen v některých polohách, třeba jen v těch dvou krajních, což není dvakrát žádoucí. Zdvih pedálu je asi dva centimetry, oproti wahům George Dennise se zdvihem 3 cm má tedy Crybaby o třetinu menší dráhu, kterou pedál projde a to je poznat. Delší dráha je výhodná větším rozvrstvením frekvencí takže lze jednodušeji vytvořit dlouhé kváknutí (ono už to ani není kváknutí, ale dlouhý plynulý přechod mezi frekvencemi), také je jednodušší zastavit se určité požadované frekvenci. Na druhé straně překlopit pedál do opačné polohy je pomalejší a tím páídem nevýhodné pokud to člověk potřebuje udělat rychle. Ale to jsou jen detaily, na které si kytarista během užívání kvákadla zvykne. Nastavení tuhosti s jakou reaguje pedál na sešlápnutí se hodí, pokud se kytarista chce na určité frekvenci zastavit - při volnějším pohybu pedálu by ji totiž mohl „projet“. Také pokud chcete využívat wah pouze jako filtr, asi budete volit přitažení. Samotný wah lze vypnout/zapnout tím, že našlápnete špičkou na heavy-duty vypínač. Protože zde nejde o nějaký jemný dotykový spínač, je nutné zvyknout si na to, že při každé změně stavu se musí pedál malinko vrátit zpět a znovu sešlápnout, na rozdíl od některých multiefektů, kde stačí jemně dupnout na sešlápnutý pedál.

Zvuk

Předpokládejme, že potřebujeme použít několik typů krabiček. Klasické zapojení by vypadalo takto: kytara-kvákadlo-distortion-modulační a dozvukové efekty-aparát. Se změnou pořadí už kdekdo zkoušel laborovat a v této kombinaci je důležité především pořadí wah-distortion. Pokud totiž bude kvákadlo za distortionem dojde k zásadní změně zvuku díky tomu, že do kvákadla je přiveden zkreslený zvuk. O kvákaní sice nepřijdete, ale zvuk bude syntetický, chemický, umělý,… se zvonivým charakterem. Přirovnat by se dal snad k efektu nazvanému na multiefektech jako „ring“.

Při klasickém zapojení lze dostat z wahu melancholické tóny při nezkresleném zvuku. Zkreslený zvuk se však mají s kvákadlem také rádi.

Obrovským plusem tohoto wahu je jeho variabilnost. Pomocí přepínače lze zvolit mezi šesti možnými frekvenčními rozsahy. Každý frekvenční rozsah má danou spodní frekvenci (250-440Hz) to je pozice pedálu sešlápnutého patou. Opačná poloha pedálu (sešlápnuto špičkou) je zhruba o půl kHz až dva kHz výše, ale s touto frekvencí lze ještě manipulovat pomocí potenciometru Fine Tune a jemně ladit frekvenci do výšek.
Zcela zásadní úpravu zvuku pak provádí prostřední z řady bočních potenciometrů – Variable Q, který nastavuje tvar špičky signálu. Pomocí něj jde zvuk rozjasnit nebo zatlumit, vybrat mezi pronikavými kváknutím s větší mírou zkreslení nebo neostrou změnou frekvence. Změna těchto parametrů také na to, že lze při některých nastaveních se dá kvákat dlouze, při jiných se projíždí menší rozsah, takže kváknutí zní krátce.
Rozdíl mezi kvákadlem s těmito možnostmi a nějakým kvákadlem, které neobsahuje další ovládací prvky je markantní, Crybaby nabízí tolik zvukových variant, že jsem při testu měl problém najít znovu zvuk, který již jsem z něj jednou dostal.

Na pravém boku zbyl ještě malý ovladač hlasitost. Ten souvisí s posledním prvkem a sice spínačem Boost. Tenhle spínač vypadá, že v případě potřeby do něj lze kopnout a tím se zapne Boost, tedy zkreslení, ovlivněné podle hodnoty potenciometru. Tím pádem kvákadlo zastupuje i nějaký distortion, i když v podstatě velmi omezený, protože žádný jiný parametr již na něm nenastavíme. Po této akci získá zvuk ještě věší drive než jaký byl nastaven na aparátu, zvuk je hutnější, plnější a při sešlápnutí špičkou i ostřejší a výraznější. No a v tomto momentě se dostáváme i k rozdílům mezi aparáty. Zatímco u tranzistorového zesilovače jsem sice pozoroval změnu ve zkreslení, lampový aparát reagoval mnohem zajímavěji. Na lampovém aparátu již byl nastaven poměrně velký gain a zkreslení bylo typicky pro lampy takové kulaté, rozervané. Při zapnutí Boost na kvákadlu zůstal zvuku lampový charakter tedy hlavně čitelnost a srozumitelnost, ale zkreslení ještě zhutnilo a přiostřilo se. V tomto stavu mě zkreslení tak nadchlo, že jsem zapomněl na kvákání a nechal wah fungovat jako obyčejný filtr. Přitom potřebného zkreslení jsem se již snažil dosáhnout zapojením tranzistorového zkreslovače před lampové kombo. Tento zvuk se však nedá srovnávat, pocit z lamp byl ten tam, distortion je přebil a nahradil svým vyrovnaným, ořezaným , nekonkrétním a slévajícím se signálem. Zkreslení z kvákadla také rovněž zachovávalo dynamiku. Při nezkresleném zvuku bylo možné lechtat struny trsátkem a odměnou byly sladké akustické tony, zatímco při pořádném úderu Crybaby opravdu začalo podrážděně křičet.

Poslední zmínka je určena vstupům a výstupům – na wahu jsou totiž tři jacky a pomocí vnitřního přepínače jsou nastavit tak, aby byl vstup i výstup na levé straně, nebo výstup na levé a vsrup na pravé straně.

Závěr

Tenhle pedál se po zvukové a funkční strínce opravdu povedl. Obrovské škála, jak upravit zvuk, spolu s možností použít zkreslení dělá z tohoto pedálu giganta proti kterému nemají konkurenti disponující pouhým pedálem žádnou šanci. Zastánci optického řízení však jistě upozorní na to, že po konstrukční stránce bude v tomto případě namáhána hlavní část efektu – potenciometr, což se časem může projevit chrčením a nutností výměny. Nezanedbatelná není ani cena, která mi sice k vlastnostem wahu nepřipadá vysoká, ale přece jen se jedná o velkou částku, kterou budou ochotni investovat především fajšmekři.

A ještě jedno doplnění: Existuje ještě jedno, prakticky stejné kvákadlo, které se liší pouze použitím speciální italské cívky Fasel.



Napsáno pro Music Store
Jiří Polášek
Diskuse k článku