Články

Články týkající se hudební teorie, hudebních nástrojů a hry na ně
Statistika: 240 článků |  17 autorů
kytaráři :  rozhovor Taduna s Petrem Jurkovičem

kytaráři : rozhovor Taduna s Petrem Jurkovičem

3.7.2005 - Kategorie: Kytara
pro informaci - přinášíme ještě další text vztahující se k Petru Jurkoviči

S krásným člověkem Petrem Jurkovičem mě seznámil krásný člověk Stefan Milkov. A právě u něho jsem poprvé viděl nástroj z dílny poblíž Jílového u Prahy, který dle Stefanova návrhu zručná ruka mistrova ze špalku vydobila. Přes šest let se pan Jurkovič zabývá stavbou nástrojů, více či méně standardních tvarů, a to za notné podpory své paní, jež jsem vždy přistihnuv při svých návštěvách v radostném zalíbení nad odlakováváním kytar, nevhodných teenagerům svojí barevností, či jemným dolešťováním krků, aby dobře padly v ruku virtuóza, a dále za podpory mladého adepta či novice tohoto umění, jenž krom jiného s pečlivostí všudypřítomnou v této malé dílně leštil vždy závěrečný lak mých nástrojů. Zdá se být logické, že vedle těchto, více či méně standardních, vzniká v poslední době nová řada nástrojů, které jistě mohou být právem řazeny do kategorie Custom. A je to právě toto spojení kytaráře a sochaře, jejichž prvním společným dílem je nástroj stavěný pro Bila Gibbonse /ZZ TOP/, který mi v mnohém připomíná americký sen.


V příjemném rozhovoru, který pan Jurkovič notně prokládal kávou a tabákem a já na straně druhé převaloval na jazyku Le Manoir Cabernet-Savignon ročník 89, jsme meditovali o dřevě, zvuku, kytarách a lidech. Ale i o rentgenování a ženách. Výsledek této meditace si klade za cíl vás nenudit.
Nakonec byla to právě skromnost Petra Jurkoviče, jež je mi toliko sympatická, abych pohovořil nejdříve se Stefanem Milkovem o zřejmě nejúspěšnější české elektrické kytaře, která si vydobila slávu velkého světa

Tedy milý Stefánku, jak to všechno od samého začátku probíhalo?
"Začalo asi tak, že jsem jel za Petrem do Jílového, protože jsme dodělávali jednu kytaru .... to už teď přesně nevím, jestli mojí nebo nějakou jinou ... ale asi mojí, a protože jsme byli v takovém entuiazmu po jejím dokončení, šli jsme si sednout do hospody a přišla řeč na to, že tady budou hrát ZZ Top. Já už vlastně ani nevím, koho z nás to napadlo, nebo jak to bylo, ale protože máme ty zízáky rádi, řekli jsme si, že bychom mohli Gibbonsovi dát kytaru. Tedy vyrobit nějakou speciální. V té době dělal Petr hodně model FatMary s piezákem v kobylce, a tak jsme došli k tomu, že by to bylo asi nejvhodnější, protože takovou kytaru Gibbons třeba nemá ... no a že by ho to v kombinaci se snímačem u krku mohlo zajímat.
Ale ta první myšlenka o těchto věcech nebyla nijak konkrétní.
Prostě jsme spíš přemýšleli, jak by taková kytara mohla vypadat. Nakonec jsme si řekli, že Gibbons má rád Telecastery a že z toho vyjdeme a ostatní se uvidí. Pak už to šlo ráz na ráz. Dohodli jsme se, že by měla být hodně vyzdobená, ale nějak tak po našem .... samozřejmě ... aby jsme se nepodřizovali tomu zvláštnímu americkému vkusu, který, jak je všeobecně známo, Američané mají. Gibbons tedy občas hraje na šílený věci.

Jak dlouho jste stavěli, nebo respektive kolik jste měli času?

Tak ona byla především šílená práce vyřezat všechny ornamenty. Takže, Petr mi připravil tělo a já jsem odjel na chalupu a tam to začal řešit.
V první chvíli jsem vlastně ani nevěděl, co by tam mělo být, ale právě na chalupě jsem objevil starou secesní židli, která měla v opěradle zajímavé vzory. To byl takový výchozí bod. Dohromady nám to trvalo asi tři měsíce. Hotová byla dva dny před koncertem. A najednou si říkám, jak se vlastně k tomu člověku dostaneme, abychom mu to mohli dát, že jo. Tak jsme začali dělat takovou akci a zavolali do pořádající agentury s prosbou, že chceme dát Gibbonsovi kytaru a všechny ty věci kolem. Nejdřív vůbec nevěděli, co se děje ... jestli si neděláme legraci, ale když zjistili, že ne, tak se zase tvářili strašně nadšeně a tak. No a my jsme vyrazili na koncert a po něm jsme Gibbonsovi tu kytaru dali.

Jak probíhá takový kontakt s hvězdou?
- smích - To bylo dost dobrý, protože nás po koncertě odvedli někam do zákulisí a tam jsme měli čekat. Tak jsme tam stáli jako dva blbci na chodbě ..... jo a to jsem ještě zapomněl říct, že tím jak jsme ji dostavili
teprve dva dny před koncertem, neměli jsme na ní žadný obal. Nakonec jsme v jednom obchodě sehnali takovou příšernou krabici od nějaký starý kytary ... takovou šíleně polepenou nějakými lepicími páskami a v té jsme tam tu kytaru nesli ... no, a teď se vrátím k tomu, jak tam stojíme na tý chodbě a čekáme ... ještě jsme tam potkali Vlastu Redla a Erno Šedivýho /hrabě Elfi pozn. redaktora/ a ještě další muzikanty ... no a najednou jsme zjistili, že Gibbons má příští den narozeniny, což se zdálo naprosto ideální. Potom jsem se přesunuli do nějakého salonku, kde bylo plno muzikantů a lidí a probíhalo tam podepisování plakátu a desek a kytar a já nevím čeho všeho. Takže Gibbons tam stál takhle ověšenej všemi těmi lidmi a kolem něj spousta různých ženských a bodyguardů a najednou někdo zavelel k odchodu a Gibbons se začal s celou svojí suitou přesouvat pryč. My jsme tam samozřejmě tak nesměle postávali v koutku a jenom to všechno sledovali. Naštěstí tam byl náš kamarád Jirka Hrubeš, který mu dělal tlumočníka, a ten

To je skvělý, ovšem právě tady po tom přichází americký sen, kdy jste se z různých zdrojů dovídali, že si podle motivů na té kytaře nechal Gibbons ušít koženou bundu, nebo, že na ní natočil část nové desky a v neposlední řadě skutečnost, že se vyjadřuje v tom smyslu, že ze všech desítek kytar, které vlastní, má tři nejradši. Tu první dostal od Jimy Hendrixe, druhou od Erica Claptona a třetí od nějakých kluků z Jílového u Prahy. To považuju za pěknou věc. Co pak následuje, je klasickým příkladem toho, když se nečeho ujmou čeští lidé a celé se to spojí s americkým zdravím. Když má být druhý koncert ZZ Top v Praze, Gibbons projeví přání se s vámi po koncertu setkat a druhý den strávit v Jurkovičově dílně a objednat si další nástroj. Pořádající agentura vám pak oznámí, že si musíte sami koupit lístek a Gibbons si s vámi podá ruku s tím, že se hned vrátí a vy se už jenom dozvíte, že je tak nemocnej, že musel okamžitě odcestovat do Vídně.
On tedy, když nám říkal, že se hned vrátí, tak vypadal, jako tak dvě hodiny před smrtí. Ale bylo to přesně, jak to říkáš, a není k tomu co dodat. Ale my mu to nemáme za zlý.

Ani já bych k tomu nic nedodával. Nezávidící čtenář si z toho jistě vyvodí důvod, který držel Petra Jurkoviče v zklamání na straně jedné a neutuchající radosti na straně druhé ještě dlouhou dobu po těchto všech událostech.
Tím bych tedy ukončil tento úvod, který mi připadl zásadně důležitý a přejdu k tomu, co jsem v počátku slíbil. K rozhovoru s Petrem Jurkovičem o dřevě, zvuku, kytarách a lidech. Ale i o rentgenování a ženách, zdrclý do výsledné podoby ... o kytarách. Přesto ovšem začnu skutečným úvodním tvrzením mistra. Zdá se mi analogické, když Petr říká: "Já mám jednoduchej život, celým životem mi jde akorát věda samý učení ... furt, samý chlastání a ženský. Samý problémy se ženskejma."

Co teď nejvíc posloucháš?
Jirku Pyšnu tady poslouchám ...... pidly pidly šmidly na banjo

U vás se vlastně stavějí i banja? Děláte i elektrifikovaný a třeba v kytarovým ladění?
No, na tom budem v lednu pracovat, na té elektrifikaci. Jirka ti udělá jakýkoli banjo.

Mluvil jsem se Stefanem o té kytaře, kterou jste stavěli Gibbonsovi, a tak by mě zajímalo, z čeho je?
Z lípy.

Tělo je z lípy a není to sendvič?
Ne. Žádný sendvič. Jenom lípa.

A krk?
Javor..... no a na hmatníku byla třešeň

Jaký to má zvuk?
Dobrý, je tam piezák v kobyle a HOT RAIL S. D. u krku

Jak je to zapojené? Můžeš tyto dva snímače mezi sebou kombinovat?
Jasně...

To je ale tvůj nápad, ne?
No, kdysi mě to napadlo. Teď už se to používá běžně. U nás jsem to první vystavoval já na druhým hudebním veletrhu. Na třetím veletrhu přišla Yamaha nebo Ibanez - to teď nevím - s takhle osazenou jazzovou kytarou s tím, že to je poprvé v Československu a že je to světový primát. Ono se totiž tohle osazení (piezosnímač v kobylce a single u krku - pozn. redaktora) používalo už dřív, ale nebylo možný ty snímače kombinovat dohromady. Zappa měl údajně piezo v kobylce na stratocasteru a nikdo nemohl přijít na to, proč má tak zvláštní zvuk.

Jak zní zkreslený zvuk přes piezosnímač?
Docela zajímavě.

Stavbě kytar se věnuješ 6 let. Kolik si jich zatím postavil a kdo na tvoje kytary kromě Gibbonse hraje?
Dohromady asi 150. Kytary má od nás například Mirek Linhart (Yo Yo Band, 2 Telecastery - pozn. redaktora), nebo Petr Zeman (Jiří Svoboda Band, Gera Band a další - pozn. redaktora). Pak je to ještě Mário Císař a Jirka Marek z Bluesberry a spousta dalších, který doufám neurazím, že jsem na ně nevzpoměl.

Teď stavíš prototy elektrické špaňelky (Lupus catullus - pozn. redaktora) - tedy je to prkno, ale s nylonovými strunami a piezosnímačem v kobylce, a mě by zajímalo, proč je dělaná jako sendvič a z jakého dřeva?
To je lípa zespodu a smrk navrchu. No a sendvič proto, že samotná lípa hraje možná někdy líp, ale může to mít "vlky".

Co myslíš pojmem vlk ?
Vlk je, že se ti některý tón najednou rozrezonuje tak moc, že dělá šílený kravál. Je to daleko hlasitější tón než ostatní a nebo naopak, že se frekvence tlučou proti sobě a tím se odečítají. Když kombinuješ různé druhy dřeva, snižuješ nebezpečí "vlků".

Jasně a jak já poznám vlka. Laicky.
- velmi dlouhé ticho, přerušené paní Jurkovičovou : Tak, že se ti špatně chodí.

Následně již nebylo možno problematiku vlků nikterak více probrat, což mě mrzí především kvůli Michalu Pavlíčkovi, se kterým jsem strávil několik příjemných hovorů, (u ohně, se španělskou kytarou a trampskou písní) právě o vlcích .

Jaké dřevo používáš?

Dřevo používám furt všecko. Nesnáším třeba mahagon na krky. Protože je těžký a štípe se. Je to takový zranitelný a nelíbí se mi ten zvuk. Ale na těla je dobrej.

Jakej zvuk myslíš?
No ten středně basový.

Jasně.
Radši mám javor - na krky - a když ten zvuk chci nějak ovlivnit, tak spíš hmatníkem, čili palisandrem nebo ebenem, na některé věci třeba třešeň, když chci hodně akustický zvuk.

To je případ kytary, kterou má Sahara. Myslím tu s tím piezosnímačem nebo třeba ta, kterou má Gibbons?
Jasně.

Opačným modelem je teda Telecaster, který mám od tebe a tam je krk z jednoho kusu a to je javor?
Přesně tak.

A na těla používáš nejradši jaké dřevo?
Na těla mám nejradši jasan, akorát je to těžký, takže to moc nemají rádi ty lidi co na to pak hrajou, ale zvukově se mi líbí nejvíc. No a pak lípa a olše, ořech, topol a kombinace.
S jasanem nebo javorem.

A když děláš sendvič, tak používáš různé druhy dřeva v různých tloušťkách a to by mě právě zajímalo, proč a jak? A také by mě zajímalo, kolik vrstev je smysluplný? Jestli třeba by bylo nějakou výhodou použít tří různých dřev ve třech vrstvách?
No, nemá cenu víc vrstev než dvě. To jsem zkoušel a nebylo to nijak zázračný. Čili, že obecně je asi nejlepší dolů /dospodu/ měkký, který má víc výšek a na vršek tvrdý. Takže dospodu lípa, ořech nebo mahagon, který jsou zvukově hutný a nahoru se pak dá jakýkoliv tvrdý dřevo. V podstatě nejčastěji se dává javor a ten poměr je takový, že ta deska má v nejsilnějším místě, řekněme 1,5 cm. Zbytek tloušťky kytary je pak ta lípa, atd. Taky jsme zkoušeli topol a to hraje opravdu dost dobře.

Jak staré dřevo se dá sehnat a jak velkou roli hraje jeho stáří? Jestli je pravda, že čím starší a lépe vyschlejší dřevo, tím má pro elektrickou kytaru lepší akustický vlastnosti?
No, minimálně takových 5 let, to je naprostý minimum ...

Po uříznutí a rozříznutí na desku, ve které to schne?
Jo. Ale s tím, že se to každej rok pak zpracovává na menší a menší kusy. Pořád se to blíží k výsledný velikosti. Z pětiletých věcí už se dá dělat a musí se to dělat tak, že právě těmi přískoky se blížíš k tomu definitivnímu .... Tím si zajišťuješ to, jak se blížíš k definitivnímu rozměru, že dřevo líp proschne. Když máš třeba osmičku fošnu a bude to pět let schnout, tak to nikdy nebude tak proschlý, jako když je to dřevo už zabraný, ztenčený a když se prostě ten povrch pořád nějakým způsobem otvírá. No, a teď teda, když srovnávám takovýto pětileté s dřevem, které má třeba deset let, tak tam žádnej extra velký rozdíl není. Je to ve zvuku přibližně stejný. Zvukový rozdíl se projeví až tehdy, když je to třeba třicet let. Což je na tvém Telecasteru vidět, protože tam je všechno tak staré, že to prostě musí hrát. Takové dřevo se ale shání blbě. Samozřejmě, že u takhle starýho dřeva je pak rozdíl v ceně celé kytary. Snažíme se shánět co nejstarší, ale na valnou většinu kytar používáme dřevo staré deset let. To plat

Takže by se dalo říct, že z dřeva, které teď kupuješ, se dají stavět hodně dobré nástroje, ale za 10 až 15 let by z nich byly špičkové kousky?
To jo. Když zbude. Ale my některý dobrý kusy schováme na pozdější dobu.

Já bych si tedy u tebe určitě jednu fošínku zamluvil a za těch 15 let mi z ní uděláš tři pořádný kytary, jo?
To už taky možná budu pod drnem.

To já si Tě vykopám ...
- Bouřlivý smích ..... -

Tak se pojďme přesunout k dalším a to jsou barvy a laky?

To je ten fór a je to dost důležitý. Barvy dělám čímkoliv.

Já Tě jenom na chvilku přeruším. Ten černý Fender Stratocaster, tuším, že je to 78 až 80 ročník, znatelně jetá kytara /nakonec prošla celým Pražským Výběrem a Stromboli v rukách nejmenovaného kytaristy/, tak na ní bylo dokonale vidět vrstvení laku a tež i barvy. A to tak, že dřevo je nalakované docela tlustou vrstvou bezbarvého laku a pak je další vrstva, která vypadá jako bílá umělá hmota a přes ní je pak až teprve černý lak. Dohromady když bych se ten lak snažil změřit, měl by jistě kolem 0,5 mm a možná i víc.

Na některých i milimetr.
To by mě zajímalo do jaký míry je to důležitý?

To je hodně důležitý. To ti hned vysvětlím. Starý Fendery byly lakovaný nitrem. Tyhle vysoký laky jsou všechno dvojsložkový a vícesložkový laky. Všelijaký ty uretany a polyuretany. Na Fendrech jsou asi polyuretany, ale z hlavy ti to teď neřeknu. No a to, že oni to začali tímhle lakovat, mělo jediný důvod, že v šedesátých letech byla móda, aby všechno vypadalo jako umělá hmota.
Kdo neměl umělohmotnej nábytek, to byl idiot. Lidi se zbavovali dřevěných věcí.

Myslíš takový americký bruselek?
Tak. Jo, jo. No a tohle byl hlavní důvod, proč oni to začali tímhle lakovat. A taky je to celý jednoduší, ten lak je tvrdší, takže je odklonější vůči odírání. Dá se daleko snáze udělat ten zrcadlový povrch. No tak u toho zůstali. Je to taky rychlejší, protože to rychle vytvrdne. Do 24 hodin je to tvrdé a nazdar. Tak to byl důvod. Ale co se týče zvuku, tak je to naprostej průšvih. V současné době se k tomu přidaly ještě důvody ekologický, takže jediná fiema, která může dělat nitrem je Gibson, aspoň se to tak říká, že dostali výjimku . Lepší to hraje, ovšem neustále se to sesychá a nakonec to kopíruje tak jako na starejch španělkách ty leta. Což vzhledově někomu vadí, ale zvukově to je ideální a to dřevo může pod tím dýchat. Když jsou to ty polyuretany a tyhlety podobný, tak se ani nemusí použít nikterak extra vyschlý dřevo, které by mohlo třeba pracovat ještě dál, protože to se zavře a tam vzduch už vůbec nemá přístup a prostě se to nehejbe. A žádná změna vlhkosti se tam už neděje. Zatímco když se používá nitr

To je zajímavý. Já když sem hrál na kytaru Carvin, která nebyla nikterak moc levná /cca 1400DM př. r. - předrevoluční cena/, tak to nehrálo nijak špatně a vlastně tam žádnej lak nebyl. Byla pouze mírně voskovaná. Ono se nejednalo o žádnej zázračnej kousek a já jí získal vlastně trochu nechtěně. Čistej zvuk nebyl nijak výrazný, ale zkreslený byl v pravdě příjemný. Nakonec sem na ní nahrál skoro celou desku s Michalem Pavlíčkem a Monikou Načevou. Nijak mě tedy nepřišlo, že by ten lak byl nějak extrémně zásadní.
Je to dost zásadní. Kdyby si měl ze stejnýho dřeva dvě, jednu lakovanou a druhou voskovanou, tak bys ten rozdíl slyšel. Na zkreslený zvuk, bude ta lakovaná lepší. Na něco jsou tyhle tvrdý laky lepší, protože takový lak stáhne to dřevo a celý to jakoby uzavře. Takže ti odejdou ty vyšší harmonický a na ty zkreslený zvuky je to lepší zvuk. Je kulatější. Podobné to je i u překližkových kytar. Na zkreslenej dobrý a na čistej ne.

Z toho plyne, to co si už drahně dlouho dobu myslím, že hledat nástroj, který je dobrý ve všech směrech, je hloupost.
No jasně. Přesně tak. To nejde.

Tak zpět k barvení .... Používáš asi mořidla, že?
Lihový mořidla, vodní mořidla, inkoust ... já nevím ... nějaký sračky z rozmačkanejch ňákejch .... takový ty šlupky od ořechů. Prostě jakýkoliv barviva.

A laky?
To je právě to důležitý. Laky jenom nitro. Jenom nitro. Postaru.

Takže vlastně stejný model jako Gibson?
Jo.

Takovou tu ekologickou značku, jak se dává na ekologický zboží, si teda asi na kytary dávat nemůžeš?
No, v tom množství, ve kterým my to děláme, moc neškodíme.

Jako že škodíte málo?
No, škodíme spíš sobě, když to dejcháme .... kdyby jsme to dělali v tom množství jako Gibson, tak by to byl asi malér

Lak teda normálně stříkáš pistolí? V kolika vrstvách?
Pistolí a vrstev minimálně patnáct. Když to má bejt vyšší lak. Záleží hodně na dřevě. Třeba na krky stačí míň, protože javor málo saje a ty póry zůstávají rychle zaplněný. U některých savých dřev, jako je třeba mahagon nebo ořech nebo ta lípa, tak tam jich musí být těch patnáct minimálně.

Teď mě napadá, co nelakovaný krky? Já to mám dost rád, protože pak mám větší kontak se samotným dřevem, což je při hraní dost příjemný. Má to třeba zvukový význam?
Já myslím, že ne, človeče. Nebo malý. Ale samozřejmě, že u těch polyuretanových laků možná jo. Tam se dá určitý rozdíl vypozorovat.

Co ceny? Za kolik se tak u tebe dá pořídit středně náročnej nástroj?
Co je to středně náročnej nástroj? Jako náročnej na výrobu? A nebo cenově? My děláme všechny cenový kategorie z dobrýho dřeva. I ten nejlevnější nástroj je ze stejně dobrýho dřeva jako ten středně drahej. Cena je dána hlavně náročností výroby a potom osazením.
Příklad: Všechny kytary a basy se šroubovaným krkem se pohybují okolo 13 000Kč plus cena osazení - to znamená mechanika, kobyla, snímače, struny, aktivní elektrika atd. Takže třeba nejlevnější, ale dobrý Telecaster či Stratocaster tě vyjde na 16 000Kč, s originál snímačema to bude ke dvacítce. Nástroje s lepeným krkem a s klenutým či jinak složitě tvarovaným tělem, jako třeba Les Paul, jsou základ okolo 15 000Kč plus cena osazení. Takže třeba nejlevnější Les Pasul tě vyjde na 18000Kč a s originál snímačema a mechanikou pak do 25 000Kč. Ale to už je třída. Když chce někdo srandičky, jako třeba lemy z abalononu a složitě vykládaný hmatník perletí a všechno ve zlatě a z toho nejstaršího dřeva s nejkrásnější kresbou (to by mě zajímalo, kdo to asi může být - pozn. redaktora), tak je to dost dražší. To víš sám. Lem z abalonu tě přijde na minimálně 3 000Kč jen za materiál a k tomu ještě ta šíleně piplavá práce.

Mě osobně ty ceny přijdou v podstatě dost nízký, když uvážím, co všechno za ně můžu dostat a ještě se toho zrodu účastnit. Už jenom proto, že je mi jasný, že dva středně drahý snímače stojí 2000 Kč, když budu chtít použít pořádnou mechaniku a dobrý tremolo s pákou a zámky, tak je to hned dalších 6000 - 8000Kč. Pak teda nevím, jak by bylo možný s použitím kvalitního dřeva dostat se na cenu pod 20 000Kč a přitom neumřít hlady nebo ty kytary nedotovat. Jak se na to tvářej lidi?
Jak kdo. Většinou dobře. Pořád se jedná o nižší ceny než u dobrých Gibsonů.

Ještě mě napadlo, že vy vlastně i opravujete kytary? To musí být opruz trochu ne?
No, to jo. Ale teď jsme třeba opravili Explovera, dali jsme na to nový krk - lepený, že jo, protože ten původní byl na úplně rozmlácený. Dneska si to ten kluk odvez a zíral na to jak vrána, protože to je úplně stejný, jak to bylo. Teda před tím úrazem.

Když budeš moct postavit kytaru a nebudeš nikterak omezovanej. Ani finančně ani možnostmi ani časově. Prostě nejlepší nástroj, jaký si dovedeš představit. Jak to bude?
No, jsem limitovaný tím, co se dá sehnat.

Nejseš ničím. Máme tolik peněz, že nejsme vůbec ničim limitovaný.
- dlouhé ticho - To bych rozhodně nezkoušel nějaký extra dříví. Prostě bych sehnal naprosto nejstarší vyzkoušený dřevo.

Jaký?
No, to by záleželo na tom, jak bych chtěl, aby to hrálo.

No jasně, ale stavíš si kytaru pro sebe ...
Takkto bych udělal sendvič, nebylo by to teda jednokusý, ale sendvič a udělal bych , človeče, udělal bych to ... hodně starej ořech ... alespoň z první republiky ... takových 50 let ... a potom asi jasan, ten se mi zdá lepší na sendviče než javor. No a nebo bych udělal jinou verzi, když bych teda nebyl nijak limitovaný, tak bych jich udělal deset najednou. Nebo bych se pustil do takovejch experimentů, že bych zkusil dřevo, který sem nikdy nezkoušel ... no a, to stáří by platilo zase, a zkusil bych dřeva, ze kterých se to nedělá, protože to dřevo je natolik vzácný, že je to prostě nesmysl to dělat.

A to je třeba jaký?
No to nevím - smích - To mě nenapadá jako co. Prostě, vzal bych si ...

Myslíš třeba, že by si použil vykotlaný starý dub stojící v zahradě Hesperidek ?
To ne, ale vzal bych si nějakou knihu o dříví, proštudoval bych si ji, a protože přibližně vím, co by mělo hrát a co ne, jaká struktura by měla hrát a jaká ne ... no tak bych si podle tý struktury vybíral nejrůznější dřeva. Třeba o jednom teď vím, sice nevím, jak se jmenuje, ale mám ho objednaný a přivezou mi ho z Indonésie. Protože jak se koukal na jeho vzorek, tak sem si řekl, že to je přesně ono, co by asi mělo hrát. Ale toho jsou prostě takový kvanta, že to bych si jednoduše sedl ... chvilku bych si to študoval ... sehnal bych si vzorky těch dřev, pak bych si vybral deset druhů ... nechal bych si to dovést tak, aby to bylo ze starých vrat (krk na Telecasteru, jež mi Mistr postavil, sloužil jakési dámě v době dávno před mým narozením k naklepávání řízků .... hraje se na to skvěle - pozn - redaktora), nebo tak podobně, aby to bylo hodně starý ....... a pak bych to dělal.

Co bys použil na krk?
No zase ... javor.

Hele a asi by jsi si postavil Telecastera?
- huronský smích - to víš, že jo

Takže snímače Texas Special....
Jasně

A klasickou Fendráckou kobylku ...
Ne. Dal bych tam dřevěnou s piezákem. Tu bych udělal z hodně tvrdýho dřeva.

Asi z ořechu, ne?
No, asi ne. Asi eben.

Takže, když teda vyjdu ze stáří takového dřeva a z práce, která by tak mohla trvat pět let ...
Jo, to jo ... pět let asi jo

Tak jaká by byla cena? Zkus si to představit.
- velmi huronský smích - No to nevím.

Nakonec jsme zase skončili u peněz, jak už to tak nakonec v dnešku bývá. Je nám však ke cti, že se nám alspoň podařilo skončit po dlouhé rozpravě u částky velmi vysoké. A tak můžeme říci, že sice u peněz, ale zato u balíku. Shodli sme se na 180 000Kč. Což nakonec v poměru k luxusním na míru stavěným nástrojům mimo tuhle republiku není zdaleka vůbec moc.



[zveřejněno se souhlasem Taduna - www.tadun.cz  a Musicstore - www.music-store.cz ]

Infernal
Diskuse k článku