Recenze : Line6 Tonecore Uber Metal, Space chorus 30.12.2006 - Kategorie: Efekty Zkreslovací krabička a chorus z ToneCore řady...

Maso z kosmu

Proč maso z kosmu? Protože když jsem připojil Uber Metal mezi kytaru a aparát, říkal jsem si po chvilce: " Tak to je maso!". K tomu všemu kosmicky vyhlížející design celé série krabiček, tak proto....

Line6 je největší inovátor v oblasti kytarových aparátů. O tom žádná. Nové nápady chrlí do všech směrů, pouští se do neznámých vod i do oblastí, kde by člověk řekl, že už je vše vymyšleno. A většinou také příjemně překvapí. V současné době můžeme u tohoto giganta, který na sebe upozornil především využitím modulací všude, kde se dalo, obdivovat řadu kytarových krabiček Tone Core.

Jako podpultovka z Tuzexu

Krabičky Tone Core vypadají opravdu hodně luxusně. Line6 si dal záležet i na vzhledu "blbé" papírové krabice. Ta je decentní, černá se stříbřitým logem firmy a metalízou podbarveným názvem efektu. Jako by ukrývala nějaký šperk... ale ona opravdu šperk ukrývá. Vytáhnete z ní nádhernou stříbrošedou kovovou krabičku kosmického vzhledu. Designéři odvedli víc než stoprocentní výkon. Je zde jednoznačně vidět, že strategií Line6 není jen prodat maximální množství efektů, jejichž cena bude sražena na úkor designu díky jednoduchosti výrobních postupů, ale chtějí svým výrobkům, kterým věří, dát i odpovídající exkluzivní image. Kam se hrabou krabice jiných výrobců, jejichž case je tvořena dvojicí ohnutých plechů sešroubovaných k sobě. Těla krabiček Tone Core jsou výlisky či odlitky futuristických tvarů. Podobně se Line6 projevili už u podlahových modelerů (Amp modeler, Delay modeler, ...) – už tehdy kovem nešetřili. Krabičky nejenže vypadají masivně, ony opravdu masivní jsou a jsou také pěkně těžké. Prostě v ochranném oděvu vstoupíte na místo jaderné havárie, sfouknete z krabičky kontaminovaný prach a můžete hrát :-).
Další rádobyhumorný příměr, který mě napadá je ten, že pokud se bojíte v noci chodit do parku, tak stačí vzít do každé kapsy krabičku – ten kdo schytá přímý zásah, může rovnou na ÁRO.
Na druhé straně design zachovává určitou tradici danou funkčními požadavky. Prostě ty díry na jacky jsou na bocích, v čele krabice je konektor pro napájení běžným trafem, nahoře najdete ovládací knoflíky podložené metalízou natřenou destičkou. O zapnutí efektu informuje zelená dioda. Mezi potenciometry je umístěn malý přepínač módů, ve kterých krabičky pracují. Nešlape se na levný a jednoduchý heavy-duty přepínač, ale na pryží polepenou nášlapnou plochu, která je spojena s tělem krabice masivním kloubem. Pod ní se ukrývá devítivoltová baterie, která se vyměňuje pohodlně bez potřeby šroubováku.
Trošku mě ovšem při té chvále překvapuje to, že takto bytelné efekty mají plastové krytky potenciometrů, zvlášť když jsou na stejné úrovni jako nášlapná plocha a tím je tu určité riziko možnosti poškození.
Aby byly informace kompletní doplňuji, že krabičky vybíjejí baterku jen při zastrčeném vstupním jacku. Na to, že je třeba baterii vyměnit vás upozorní změna barvy diody na červenou.

Uber Metal

Stalo se dobrým zvykem, že distortiony, které mají sloužit k pořádnému nářezu, musí obsahovat víc něž čtyři potenciometry. Ve funkci těchto ovladačů se výrobci shodují (ono je to celkem logické), takže i na Uber Metalu najdete Level, Drive, Bass, Tremble, Mid a Scoop. Posledně jmenovaný knoflík pracuje se středovými frekvencemi a to tak, že z celkového spektra středů vyřezává určité pásmo. Bonus v podobě malého přepínače umožňuje u této krabice přecházet mezi módy Metal, Pulverize a Insane. Podobný přepínač umístěný hned vedle slouží k nastavení Noise gatu, přičemž volit lze jednu ze tří úrovní. Buď můžete Noise gate vypnout nebo zapnout naplno, kdy vám odfiltruje veškeré nechtěné brumy, šumy, pazvuky a zbaví vás vazby. Mezitím je ještě jeden stav, kdy Noise Gate funguje "napůl". Rozdíl ve funkci Noise gatu je patrný mezi nízkou a vysokou hlasitostí. Pokud tlumíte údery při nízké hlasitosti, Gate seká zahrané tóny okamžitě. Při vysoké hlasitosti, velkém gainu zesilovače, případném natočení kytary k reproduktoru a maximálním zkreslení, už po zatlumení strun můžete v některých případech zaznamenat moment, kdy se Gate zavírá, kytara "dobrumuje a došumuje", někdy se může ozvat i upísknutí. Maximálního tlumení lze dosáhnout pokud ke tlumení najednou použijete obě ruce, pravačku u kobyly a levačku na strunách, pak už je zatlumení naprosto čisté. Každopádně při maximálním zkreslení si nakonec Noise gate zapnete. Co se týče zkreslení, začnu u typu Metal. Už podle názvu jsem si udělal představu o tom, že půjde asi o nějaké klasické metalové zkreslení a nespletl jsem se. On ten pojem "klasické" zkreslení je trošku zavádějící, protože s tolika potenciometry můžete kouzlit tak, že nastavíte desítky různých zvuků, ale myslím tím, že Line6 zde nepředstavují nic neznámého a v režimu Metal si kdokoli najde potřebný zvuk. Jinak tomu je v režimu Pulverize – zde se setkáváme s extrémnějším zkreslením, které má pilovitější charakter a zatímco někomu se právě tento bzučivější zvuk bude líbit, umírněnějším metalistům už vyhovovat nebude. Každopádně i zde se dá dlouze laborovat a po odstranění výšek a nastavení Scoopu lze výrazně bzučivý zvuk eliminovat, i když samotného základu tohoto zvuku se nezbavíme. Osobně se mi ale líbil nejvíce poslední režim: Insane. Jak víme, Line6 svůj úspěch postavili na modelování zesilovačů. Umějí napodobit zvuk moderních i vintage aparátů, ale kvůli tomu, že staví na nápadech jiných, je už asi hryzalo svědomí. Proto mezi modulace zařazují i vlastní zvuk, kterým je právě Insane. Ten mě oslnil velkou dávkou basů a těžkotonážní hutností, což mi v určitých nastaveních, kdy jsem využil výšky, připomnělo Rectifier. Celá věc má, ale jeden háček. Shodou okolností jsem testoval i kombo Spider stejné značky, kde byla možnost zvuk Insane použít a zde již tak dobře jako na krabičce nezněl, což má jednoduché vysvětlení – na kombu chybělo ovládání Scoop, které právě ovlivňuje celkové zkreslení nejvíc. Na efektu se mi nedařilo nastavit crunchové zvuky, respektive zkreslené zvuky, které by se hodily do jiného stylu než je metal. I když jsem snižoval zkreslení pořád jsem měl dojem, že něco bzučí, že je to pořád příliš hutné a podobně.

Space Chorus

Princip a účel chorusu je všeobecně známý. Ze všech modulačních efektů je právě tento nejčastěji využíván, takže ani v sérii krabiček Tone Core nesmí chybět. Otázkou tedy zůstává to, zda nám Line6 připravil "něco navíc", nebo se spokojil s jednoduchou koncepcí efektu. Nebudu dlouho napínat, Space chorus opravdu má nějaké drobné vychytávky.
Modrou destičkou jsou podloženy tři ovládací knoflíky: Speed, Color a Depth. Tlačítko Level (které na chorusy umísťuje např. Boss) zde nenajdeme, ale osobně bych v tom žádnou nevýhodu nehledal. Knoflík Depth klasicky ovládá hloubku modulace, tedy určíme jím, jak výrazně se má efekt projevit. Ovládání rychlosti modulace (Speed) je také provedeno tradičním způsobem, ale pozor, rychlost je také možno nastavit funkcí Tap Tempo – ta, pokud se dobře pamatuji, se začala používat nejdříve na multiefektech a nyní se s ní začínáme setkávat i na krabičkách (i když svým způsobem je tato krabička také multiefekt). Celé to funguje tak, že při hře můžeme nastavit rychlost modulace nohou tak, že sešlápneme po sobě pedál v určitém časovém intervalu, podle něhož se rychlost nastaví. Není to nejpřesnější metoda nastavení (pokud nám na rychlosti záleží je třeba spolehnout se na ruční nastavení), ale uprostřed písničky se třeba může i hodit. Rychlost modulace je indikována diodou.
Úloha posledního ovladače Color je závislá na zvoleném režimu, ve kterém právě efekt pracuje. Režim se volí malým přepínačem a volba je následující: Chorus, Tri a Vibrato.
První režim bych označil za klasický chorus, nijak zvlášť nevybočující z obecných představ o zvuku, který by měl produkovat. Efekt je vhodné použít při vybrnkávání jednotlivých tónů, pěkně zní pomalé střídání akordů, obojí je však dobré pouze v kombinaci s čistým případně lehce nakresleným zvukem. Velké množství vyšších harmonických už dohromady s chorusem nedělá dobrotu, takže i crunch už působí rozladěně a zvuk se zahlcuje. Nepomáhá moc ani menší hloubka modulace. Trochu jiná situace je s aplikováním chorusu do sóla, tam není třeba mít zbytečné obavy ze zahlcení.
Režim Tri opět aplikuje na signál chorusový efekt, ale tentokráte vícehlasý. Kolik hlasů nakonec krabice vyprodukuje jsem nespočítal jisté je to, že výsledný zvuk je hlasitější a výraznější ve všech frekvencích, přičemž hlavně u basů to člověka hodně potěší a navenek to působí hutnějším dojmem. Narozdíl od předchozího režimu jsem zde postřehl i význam knoflíku Color. Ten měl v prvním režimu přecházet z vintage do moderního zabavení chorusu, což se projevovalo minimálně. V režimu Tri už byly slyšet rozdíly mezi teplejším zvukem nebo ostřejším, jasnějším zabarvením.
Poslední režim je Vibrato. Tento termín nejen že se zaměňuje, ale dne už skoro splývá s termínem Tremolo a to ať už mluvíme o kobylce kytary nebo o efektu. Každopádně vibrato na Space chorusu opravdu velmi věrně napodobuje páčení vibrpákou. Pohyb vibrpáky můžeme "virtuálně" upravit pomocí Speed. Color v tomto režimu mění barvu zvuku mezi zabarvením Blue, Vintage a Euro. S tímto efektem jsem si sice při testování vyhrál a zaexperimentoval nejvíc, ale prakticky je to efekt, který použijete tak "jednou, maximálně dvakrát za deset let". Jeho použití v kapele je hodně sporadické. Ale zase s ním zažijete celkem srandu, pokud nastavíte maximální rychlost - odměnou vám budou zajímavé kosmo zvuky. Btw. nejlíp zní flažolety :-)

Zveřejněno se souhlasem Music Store

Poznámky

Později Line6 ještě ToneCore modifikovala. Nyní je možné zakoupit pouze dokovací stanici, do které se vkládají samostatné moduly (distortion, chorus,...).