AMT DT-2 „Diststation“ 20.7.2010 - Kategorie: Efekty Diststation je velice univerzální krabička, která má kytaristy čím překvapit. Na malou krabičku totiž disponuje relativně velkými zvukovými možnostmi.

Pár slov na úvod...

Vzhledem k nedávnému testu krabičky „California sound“, která byla rovněž z produkce AMT, vynechám nějaké základní historické informace o ruské firmě a zájemce o tyto informace odkážu na stránky firmy AMT, web českého dovozce (Audiotek) anebo minulou recenzi.

Vzhled, koncepce a ovládání

Provedení efektu Diststation je tedy shodné jako u ostatních krabiček z „classic“ série. Z neznámého důvodu jsem k testu obdržel nějakou zajímavou verzi, která se o té oficiální, na internetu prezentované verze, liší barevným provedením. Mnou testovaný kousek byl pouze v černém provedení s bílým potiskem, oficiální verze je potisknuta červeně a žlutě, což je přehlednější. Hlavně u nezabarvených „zobáčků“ na krytkách potenciometrů tahle kosmetická drobnost chybí.
Na horní straně efektu jsou čtyři knoflíky (Level, Low, High a Drive) a pod nimi ta nejzajímavější část efektu a to trojice posuvných přepínačů, z nichž každý přepíná mezi třemi režimy. Celá koncepce efektu je vedena tím směrem, že by krabička měla provádět určité simulace. Jednou z nich, která na první pohled není zřetelná je simulace reproboxu, která umožňuje efekt připojit do mixpultu, nebo do nějakého nahrávacího zařízení. 
Právě s reproboxem ale následně souvisí první přepínač, který rozhoduje o to, zda se zvuk bude chovat jako by byl sejmutý s mikrofonem umístěným mimo osu reproduktoru, naproti kuželu reproduktoru, nebo klasicky. Pokud máte krabičku připojenou pouze mezi zesilovač a kytaru, koncepce tohoto přepínače se zdá být tak trochu off-topic, nicméně vliv na celkový zvuk rozhodně má, takže bez ohledu na nějakou simulaci, tenhle přepínač minimálně rozšiřuje možnosti nastavení zvuku.

Druhá přepínač nabízí takzvané „módy“ a sice Hot Wired, HiGain a Clean. Asi je tady návaznost na eventuelní simulaci kanálů zesilovače, pro mě opět hlavně možnost jak si pohrát se zvukem, bez toho abych uvažoval, jaké má potenciometr historické pozadí :-)
No a konečně poslední přepínač celkem jasně ukazuje, že slouží k přepínaní simulace aparátů a to konkrétně Mesy (California), Marshallu (British) a Fendru (Tweed). Tenhle přepínač má nejzásadnější funkci a v podstatě to kopíruje i realitu, protože nejdřív musím nějaký typ zesilovače mít, pak na něm nastavuji nějaký mód a nakonec umísťuji mikrofon k reproduktoru.

Zvuk

Když vezmete v úvahu kolik různých kombinací nastavení krabička nabízí, a také fakt, že všechno se ještě dá ovlivnit ekvalizérem a velikostí zkreslení, je jasné, že zvukové možnosti krabičky jsou opravdu rozsáhlé. A téhle domněnce já po testu dávám zapravdu. Vždyť už jen popsat všechny zvuky by byl oříšek, takže zkusím nastínit alespoň některé věci, kterých jsem si všimnul.
Začněme tedy od simulace aparátu „Tweed“. Tahle simulace mi byla sympatická v tom, že právě ona se všemi aparáty, které jsem měl dostupné při testu, uměla vytvořit ten správný Crunch. Stačilo přepínač „AMP“ posunout právě na polohu „Tweed“ a najednou se vytratil veškerý higain a místo něj nastoupil zvuk vintage aparátu, zvuk rozervaný, nakopnutý, špinavý lehce burácivý. Se single snímači se pak tento zvuk stal pěkně cinkavým, stále však dosti zřetelným s kapkou „skleněné“ příměsi. Potenciometr drive kupodivu respektoval tento režim a ani v pravé krajní poloze mi nedovolil udělat z tweedového aparátu brutální higain mašinu.

Když zůstanu u „Tweed aparátu“, tak změna „módu“ na clean udělala opravdu čistý kanál. Ten jsem měl popravdě dostupný i na zesilovači, ale Diststation jej uměl přibarvit jinak. Dalo by se říct , že i zajímavěji. Vznikl takový „pseudo“ akustický zvuk. K opravdové akustické kytaře bylo asi ještě daleko, ale zase to nebyl přirozený čistý zvuk zesilovače. Hlavně při hraní na singlech totiž vznikal teplý bublavý zvuk, příjemný ve výškách i basech a to jak při hraní akordů, tak při vybrnkávání tónů. Líbilo se mi na tom například to, že při akordech zahraných na všechny struny, nevyčnívaly tenké struny svojí ukřičeností.
Jenže krabička neumí jen nějaké umírněné zvuky ale opravdový higain, který je reprezentován simulacemi aparátů Marshall a Mesa boogie (režimy California a British). Domnívám se, že pokud má krabička stejná střeva pro různé „simulace“ jako v tomto případě, nelze čekat stejný výsledek, jako kdyby vedle sebe opravdu stál Mesa Boogie Rectifier a Marshall JCM. A Při porovnávání zvuku těchto simulací jsem cítil, jako by byly postaveny na stejném základu. Přesto se samozřejmě lišily. Režim California více tlačil. Byl pevnější ve středových frekvencích (řekl bych asi v nižších středech) a power akordy zněly o něco mohutněji. Stejně jako tento režim, i „British“ simulace dělala pořádný „kravál“. V tomto případě byl zvuk jednak o něco šťavnatější, v určitých nastavením více pilovitější.

Samozřejmě v kombinaci s ostatními přepínači se zvuk zase měnil na nějaké ukřičenější, třeštivější, bzučivější varianty, i když bych řekl, že například oproti Boss MT-2 se zde nedaly nastavit třeba „ultrabzučáky“ a to je koneckonců vlastně dobře. V obou režimech knoflík drive fungoval jinak než u tweedu. Už naopak neumožnil malé zkreslení, ale v podstatě upravoval higain. Co se týče basů, v některých situacích krabička přidávala více basů než bylo nutné, takže stačilo je podle potřeby stáhnout.
Obě zmíněné amp simulace jsou vhodné pro doprovody i pro sóla. Sóla zní živě, pěkně vynikají flažolety...

Zhodnocení

Krabička mě překvapila svoji univerzálností. Vyrobit opravdu Crunch zároveň HiGain není doménou klasických distortionů nebo overdrivů. Zde se to povedlo. Trochu váhám komu krabičku doporučit. Větší možnosti má totiž v higainových nastaveních, takže by se dalo uvažovat o tvrdších stylech, ale cruche taky nejsou k zahození, takže bych to asi viděl tak, že nad DistStationem by mohli pouvažovat minimálně všichni ti, kteří potřebují sehnat nějaké zkreslení a nejsou si jistí jaké. Diststation je nezklame ani v míře zkreslení (čistý zvuk, crunch, higain) ani v barvě zkreslení (british versus american). Opět i cena je příznivá (a jen pro zajímavost, v roce 2005 se efekt prodával za cca 4000, nyní 2150 kč)

Poznámky :

K testu zapůjčila firma Audiotek.
Při testech byl využit tento gear : Hot Soloist, Marshall MA50h, Roland Cube80, BlackHeart BH15H, Tubescreamer clon (Electronic Orange), Boss DS-1, Boss SD-1, kabely Gotham, kytary BCRich (Beast V KK, Bronze Warlock),  LeeHooker, Fokus,...